Der Marebrechst

Petr Válek aka Der Marebrechst je samorostlý tvůrce-všeuměl, před světem dobře ukrytý v srdci Jeseníků v chalupě v Loučné nad Desnou. Vyučený kameník je dnes výtvarným umělcem na plný úvazek, ale vedle svých maleb a kreseb produkuje též nemalé množství hudebních nahrávek. Normální nástroje mu ovšem nestačí a tak si vyrábí nástroje vlastní, které by lépe odpovídaly jeho naturelu. Mnoho jeho nástrojů je možné vnímat jako výtvarné artefakty, některé z nich na svou hudební funkci raději rovnou rezignovaly. Ostatní hudební objekty jsou brikolážemi ze starého plechu, kusů dřeva, pružin a zbytků starých rádií. Sám Petr Válek popisuje některé ze svých nástrojů jako “loutkové divadlo”. Rachotící plechovky, zkroucené pružiny a plastové figurky doplňuje ovšem Marebrechst sofistikovanou lo-fi elektronikou, výsledný zvuk jeho nahrávek je ovšem překvapivě jasný, plný a barevný. Snad za to mohou stará lampová rádia, přes jejichž zesilovače Petr své zvuky prohání, snad je v tom nějaká jiná tajná nahrávací technika. Rozhodně je třeba říct, že v osobě Marebrechsta se zjevil nadaný solitér, který v ústraní soustředěně pracuje a zcela pro vlastní radost si vytváří hudbu, za kterou by se nemusel stydět mnohý matador současné experimentální elektroniky.
Na internetu tak Marebrechsta nenajdete (vyjímkou byla jeho účast na koncertní sérii Wakushoppu), paradoxně můžete ale shlédnout jeho krátký profil z programu ČT2 ZDE.

Rozhovor s Petrem Válkem

Jak a kdy si přišel na to, že se chceš zabývat hudbou? Hrál si vždycky sám, nebo máš za sebou historii hraní v kapele jako většina?
Musím říct že mě vlastně hudba nikdy nezajímala,to co jsem slyšel v dětství z televize a rádia, pro mně nikdy hudba nebyla a o JINÉ hudbě jsem neměl potuchy.
  Jednoho dne(a to jsem byl ještě malé dítě) jsem na půdě našel starý magnetofon, nějakým nedopatřením se pásek překroutil a začalo to hrát pozpátku.Od té doby jsem všechny pásky přehrával tímto způsobem a začal objevovat nový zvukovesmír. Vím že z nějakého dětského sci-fi filmu,myslím se jmenoval Odysseus a hvězdy,jsem nahrával takové to klasické synth.bublání. V jiných rychlostech a pozpátku to byla návštěva světa netušených možností a mé nadšení nebralo mezí.
  Další technologický skok byl, když rodiče koupili kazeťák od Větnamců pochybné kvality,která velkou měrou přispěla k dalším experimentům, což vedlo k totálnímu zničení tohoto přístroje. A od té doby se zničené přístroje všeho druhu, táhnou jako červená nit mým životem, neb vůbec nerozumím funkci jejich, ani těm záhadným válečkům v nich obsažených.
 Jo! Ale než se ten kazeťák zničil, tak jsem jednou v noci naladil  něco jako chrochtání prasat v potrubí,tyto zvuky zachytil a pak nadšeně reprodukoval  všem členům rodiny, bez sebemenšího pochopení.
 A tak jsem poznal stanici Vltava, která se od té doby stala zdrojem inspirace.
Tedy nějaké hraní v kapele mě nikdy ani nenapadlo,to mě napadá až teď.

 A jak si dospěl až k domácímu nahrávání? Kde se vlastně vzala ta touha vyrábět si vlastní nástroje z plechovek, dřev a drátů? Nepoužíváš žádné “obyčejné” nástroje? Vždycky sis něco vyráběl, nebo je to zaléžitost poslední doby? Začalo to spíš jako znouzectnost, nebo tě prostě konvenční nástroje neuspokojovaly?
Jednou jsem zabloudil do prodejny hudebních nástrojů,strašně mě vzrušovaly klávesové nástroje,všechny ty podivné zvuky co to dokáže.Pořád jsem tam chodil omakávat tlačítka a zuřivý prodavač mě vyháněl. Za první vydělaný peníz jsem si koupil takové dětské KAWAI pípátko a připadal jsem si jako král.Pípal jsem všem členům rodiny,návštěvám a nejvíc to odnesl děda s babičkou.Za další vydělaný peníz jsem koupil pípátko YAMAHA a pak CASIO.
  Ale vyluzované zvuky byly pořád nějaké normální a hodné,takže šroubovák...,pokus omyl a za domem vznikl krásný hřbitůvek elektronických mazlíčků.
 A tak jsem se dostal k vytváření "hudebních"nástrojů.Totální neznalost elektroniky přetrvává a možná je to tak dobrodružnější a překvapivější. K technice přistupuji jako domorodec z pralesa,který ty vymoženosti vidí poprvé v životě a to mi dává obrovskou svobodu a ta je pro mne nejpodstatnější.Dnes se dají koupit nástroje které dokáží ledacos,ale vlastní nástroj,který dělá jen pouhé pííííísk, je jako zázrak a v tom pííííísk je celý vesmír.
Nebaví mě nic kupovat,stačí najít hrnec a ten má víc zvukových možností než modulární syntezátor.
 Jsem naprosto nadšen a uchvácen nekonečností hudby,je to jako objevovat neznámé vesmíry, které ovšem nejsou bůhví jak daleko ale prostě všude.

Pokud vím, vlastních nahrávek máš už hodně a tvůj nový projekt “Každý den zvuk až do konce věků” tě přinutí se ještě chvíli nezastavit. Jaké máš v hudbě ambice? Je to pro tebe domácí rozptýlení, nebo bys rád někam výš?
Cítíš spojitost s nějakou scénou, osobností, hudebním stylem? Cítíš se být součástí něčeho nebo se považuješ za solitéra? Byl ti někdo vzorem nebo inspirací?
Necítím spojitost s žádnou scénou, osobností ani hudebním stylem a nemám žádné ambice. Zvuky delám protože je miluji,totální nezájem a výsměch mě rozhodně nezastaví,beru to jako osobní výzkum,osahávání světa zvukem. a strašně moc mi to dává. Mým vzorem a inspirací je příroda.
Hudba teprve začíná.

Výběr z Petrova programu “Každý den zvuk až do konce věků” stahujte jako zip ZDE.
Jedná se o období celého srpna 2012.


Der Marebrechst jako host série Wakushoppu

AUDIO
http://archive.org/details/Wakushoppu2.4-DerMarebrechstNapalmed

VIDEO

Wakushoppu 2.4 - Der Marebrechst from Wakushoppu on Vimeo.