středa 23. ledna 2013

Engineering Works


“Naše směna vznikla někdy v srpnu roku 2008, kdy bylo potřeba zaštítit jedinou písničku, která zbyla. Vznikli jsme pod dojmem vzpomínky na četbu novinové zprávy o práci udržovačů londýnského metra, kteří se scházejí nejen v noci, ale na vybraných tratích i o víkendech a tomu se pak říká, že linka "nepremáva" z důvodu "engineering works." - No, takže to sme my, z noční i víkendové směny.
Jak název poslání napovídá, působíme hlavně pod zemí, ale nejen tam, protože zvlášť periferní výběžky našeho provozu probíhají jasně nad povrchem. V centru pod zemí, na periferii nad zemí. Projekt převážně spí a při tom se zcela neočekávaně probouzí ke křečovitým a bleskovým úkonům. Připomínáme tak velrybu.”
                                 Engineering Works

Za projektem Engineering Works stojí básník Ladislav Selepko, který jak sám říká si do tohoto projektu jen “odskočil z literatury” a další pokračování experimentu neplánuje. Zdá se mi zajímavé, že zvukový design místy převálcuje mluvené slovo do té míry, kterou bych u svého druhu “autorského čtení” nečekal. Slovo se místy rozpadá a mění se ve skuhrání, štěbetání nebo neprostupnou litanii. Psychedelické mluvené slovo! A večerníčkový podkres ve skladbě Štědrý večer je dokonale výhružný.

Ladislav Selepko: Něco o projektu
Projekt Engineering Works je jednorázová záležitost. Impuls vzešel z mé potřeby vyzkoušet kombinaci básní s nějakým zvukem. Primární byly tedy básně, k nimž jsem dotvářel zvukový kontext. A při tom je převáděl z podoby textu určeného spíš pro tiché čtení do textu, který by se přizpůsobil rytmu zvukového prostředí.
Pokud jde o zvukovou složku, je to celé dělané amatérsky na koleně, to je jistě poznat. Jednu část tvoří namluvení pěti básní v upravené podobě do několika zvukových stop. Do dalších stop jsem nasbíral různé zvuky, které jsem našel po netu a několik samplů z cizích písní, též sebraných z netu. - Jediný živý vstup byl tedy můj hlas přes nejobyčejnější mikrofonek.
Potom jsem to všelijak pokroutil, zkreslil a nastříhal v programu Audacity. Ke třem nahrávkám jsem ještě vytvořil obraz poskládáním obrázků v Picase - ten obraz momentálně není zveřejněn, i když nějakou dobu byl, a možná to někoho i zasáhlo...

Blog Ladislava Selepka: http://selepko.blogspot.cz/

Engineering Works na Bandzone: http://bandzone.cz/engineeringworks


Výše zmíněné video k jedné ze skladeb Engineering Works, text zmíněné skladby lze pak přečíst níže.



Paranoia

Nekonečný Brooklyn, začíná mžít
vážu plevel do pukétů v náznaku Ameriky
oranžová noc táhne na provázku Chaplina
lepí odpadky na tváře Afričanů

Pokroucení nevyčerpatelnou vzpomínkou
vylézají zpoza rohů, vycházejí z koloniálů
ne mnoho, po jednom, po dvou
ticho kolem nich šíří nástražnou síť

Hluk výhybek v prvním patře
pařáty blbnoucí v západovýchodním rozpoložení
snové město po představení pohlcuje domy
připomínají zhaslé kampeličky

Vydal jsem se pěšky na letiště
přistávajícím deštěm nad ozvěnami míčů
jež v blaženosti vykolejily z pelechů
zdravá a toužící větrná játra

         ----------------------

propadat se blátem    mezi utopenými    dveřmi
    těšit se     na tvůj dopis     další roky
ruka     uvězněná na samopalu     čas
    zastavený padáním     hruškovitého ovoce

pátek 18. ledna 2013

Humma Humma



Profil Humma Humma navazuje na příspěvek z 24.září 2012 B-612 Uražení a ponížení, který představuje zvuková dobrodružství, jichž se účastnil Víťa Švec a jeho kolegové v 90. letech na Trutnovsku. Zmíněný dobrodruh pokračuje v domácím nahrávání jako solitér ukrytý pod značkou Humma Humma, která má evokovat eskymáckou vokální techniku katajjaq. Pod jejím přímým vlivem vznikla například nahrávka Eskymácké jaro. Další nahrávky experimentují se zvukem akustických nástrojů (citera, didjeridoo, perkuse, ukulele) ale také s jednoduchou elektronikou. Na rozdíl od předchozích projektů je HH klidná, volně plynoucí a také po svém hospodařící s časem - skladba Eskymácké jaro má skoro 44 minut, V záhybech času pak 41 minut.

Pro seznámení s tvorbou HH je vhodný poslech zkrácených verzí skladeb na Bandzonovém profilu projektu zde:
http://bandzone.cz/hummahumma

O projektu Humma Humma s Víťou Švecem:

Jak dlouho vlastně funguje Humma Humma? Vím, že historie tvých projektů je snad už dvacetiletá, ale jako sólový domácí tvůrce funguješ předpokládám až pár posledních let. Jak si vlastně zjistil, že tento jednočlenný projekt vznikl ?
 Úplné počátky všeho sahají do roku 1994. To jsme založili uskupení B-612  a z něho se oddělovaly postupně další spřízněné projekty. Už v devadesátých letech jsem se občas pokusil nahrát něco sám, ale bylo to jenom nouzové řešení, když jsem neměl zrovna žádného parťáka po ruce. Na konci devadesátých let jsem si pořídil první počítač, který mi umožnil mixovat do sebe více stop, upravovat je a kombinovat se zvuky tvořenými přímo v PC. To mě sice docela nadchlo, ale jenom krátce. Ta práce s počítačem mi přišla asi nějak příliš neosobní. Pak byla dlouhá přestávka. A až v roce 2010 jsem si udělal radost a pořídil si čtyřstopé kapesní nahrávací studio Tascam DP-004. A začal jsem postupně znova něco hledat a tvořit. A projekt Humma Humma jsem vlastně takto pojmenoval až v roce 2012. Takže je to vlastně v plenkách.

 Jak bys popsal hudbu Humma Humma? Já vím, že to je celkem debilní otázka, ale přemýšlíš o tom třeba jako o ambientu (mě to tak celkem připadá), nebo spíš jako o experimentální hudbě?Jedno nevylučuje druhé, takže co třeba experimentální ambient ?
Nad škatulkováním nepřemýšlím. Zkrátka zkoumám, kam je možné dojít se znalostmi a schopnostmi naprostého hudebního diletanta. Jak vytvořit něco, co bude rezonovat s mými pocity a co mě bude bavit. A každá nová nahrávka mě vlastně vede úplně jiným směrem. V loňském roce jsem se vrhnul do experimentování s elektronickými nástroji. Například jsem začal objevovat možnosti syntetizátoru MicroKorg. Z toho nejzajímavějšího jsem pak sestavil demo Soundscapes. To je takové hodně minimalistické, protože každá skladba je improvizací s jediným zvukem MicroKorgu, nahraná maximálně ve dvou vrstvách.  Byl to pro mě vlastně jenom takový studijní materiál a způsob, jak si osahat ten úžasný nástroj.
Teď zase zkouším něco s automatickým bubeníkem, který ještě proháním přes nějaké efekty. A leze z toho něco dost industriálního.
Postupně chci směřovat k propojení všech těch různých směrů a možností. A propojit tak i syntetické zvuky s těmi přirozenými. Jsem hodně zvědavý, co se z toho všechno vyklube a jaké nové cesty se objeví…

Tvé dřívější projekty byly celkem divoké, HH je projekt umírněný, tak nějak introvertně zamyšlený. Je to dáno tím, že jsi na to sám, nebo cítíš, že tě tvůj hudební vývoj zavedl logicky právě sem?
 Od obojího trochu. B-612 je především o setkávání se a hledání společné vlny. HH je projekt tvořený v soukromí a samotě a odráží tak asi více moje niterné pocity.
Navíc způsob, jakým nahrávám HH (postupné vícestopé nahrávání), mi dává větší kontrolu nad celým procesem. Proto alespoň některé záležitosti snad působí ucelenějším a dotaženějším dojmem. B-612 je naproti tomu prostě proud společného hlučnění bez jakéhokoliv plánu, omezení, nebo úprav. Vždycky si to ohromně užijeme, ale nevím, jestli kromě mě ještě někdo ty nahrávky dokáže pak poslouchat…

 Psal si, že všechno nahráváš a mícháš na čtyřstopém digitálním nahrávacím zařízení TASCAM DP-004. To znamená, že tvé nahrávky mají maximálně čtyři stopy?
Počítač při nahrávání nepoužíváš? Dřív si s ním přece také pracoval...
 Tascam DP-004 má sice jenom čtyři stopy, ale je možné je interně v přístroji zmixovat a uvolnit tak prostor pro další stopy. Ale vzhledem k tomu, že čtyři mono stopy vlastně představují pouze dvě stereo stopy, začalo mě to hodně omezovat. Takže jsem udělal upgrade a pořídil si osmistopý Tascam DP-008. Ten má i některé další výhody (reverb, ekvalizér, phantomové napajení). Teď mám konečně pocit, že dokážu slušně nahrát například didgeridoo, s čímž jsem měl dřív problém. Všechno tedy nejenom nahrávám, ale i mixuju v tom Tascamu. Počítači se snažím vyhnout. Tam doputuje už víceméně hotová nahrávka.

Zajímalo by mě, jestli HH má, nebo měla nějakou odezvu, případně jakou. Posíláš nebo pouštíš to nějakým známým? Nebo je to spíš takový tvůj hudební deník?
Spíše to druhé – hudební deník. Když se najde někdo, kdo je naladěný na podobnou vlnu, tak mám určitě radost. Ale je to tak odlišné od všeho, co je považováno obecně za normální, že na tu hru málokdo přistoupí. V mém okolí jsem to donutil poslouchat jenom bráchu. Myslím, že se mu to celkem líbilo. Svoji tvorbu tak sdílím víceméně pouze v temných zákoutích internetu, kde jsi mě objevil i ty.







 Celá alba projektu ke stažení:


Eskymácké jaro

V devadesátých letech nás spolu s bráchou uchvátily eskymácké zpěvy, které jsme zaslechli v rádiu Vltava. Nahráli jsme tehdy společně stejnojmennou nahrávku.
V této novější nahrávce jsem se vrátil k tomuto způsobu zpěvu, který je spíše zvukově zvýrazněným dechem, než zpěvem jak jej známe.

Píseň se rozvíjí velmi pozvolna, jako příroda probouzející se po dlouhé zimě. Přestože jsem nazval skladbu Eskymácké jaro, můžete tam zaslechnout ozvěny všech ročních období.


Divoká meditace

V roce 2010 vznikla původní nahrávka Wild Meditation.
S odstupem času jsem se k ní vrátil, vybrané pasáže jsem použil pro toto demo a doplnil je novějšímy nahrávkami ve velmi podobném duchu. Pro všechny skladby je společné zkoumání zvukových možností staré citery zakoupené na aukru...






A ještě jedno-pro změnu elektronické-album ke stažení :SOUNDSCAPES









pondělí 7. ledna 2013

ARTISTATIC


Projekt Artistatic je lehce obestřen tajemstvím, musí nám stačit jméno které si autor zvolil a fotky, které sám poskytl jako ilustraci svého profilu. Naštěstí se uvolil vlastními slovy trochu přiblížit celý projekt. Ze všeho nejlepší je samozřejmě poslechnout si skladby projektu Artistatic pěkně jednu za druhou na jeho profilu na Bandzonu. Sám svou hudbu celkem trefně označuje jako psychedelic pop, ale v eklektickém artistatickém mixu dojde i na reggae, rock, trochu punku, rap i roztodivné blues.


Poslouchejte zde:
http://bandzone.cz/artistatic


ARTISTATIC
Nejprve fakta a trocha pravěku - životopis
Pocházím z rodiště J.A.K., nyní žiji v Praze, 31 let. První činnost zaměřená k přímému hudnutí byla započata někdy v druhé polovině 90´. Od dětství jsem byl pod vlivem písničkářské a kotlíkářské kultury mých blízkých, ale ovlivnil mě třeba projekt otčíma a jeho kamaráda Studio svit (takový dinosaurus Home recordingu). Bratr v pubertě koketoval s rockovo-metalovými tendencemi, pořídil si el. kytaru a k ní i středoškolskou kapelu, která se nedočkala koncertu (a snad ani zkušebny).

(Bylo to v době, kdy se dala na běžný satelitní příjem naladit MTV, kde běželi, Cure, Nirvana, Metallica, Prodigy /ale i první české pecky z 60, Hitparády SOS/, ale lidi za oknem pořád nosili barevné šusťáky, které já jsem nosit nechtěl... )

K věci; Kolem 13. jsem z Lega přesedlal k muzicírování! Brácha v tu dobu od rockera upustil a na kytaru padal prach. Stal jsem se kytaristou, za kterého se pokládám doteď. Následovala doba zkušebny v prasečáku u staršího kamaráda-kytaristy. Tento hudebník  tehdy plynule přecházel od soustruhu na konzervu a poté k Rakovi. Bylo dobré, že jsem ve svých začátcích byl v blízkosti právě jemu. Kamarád ze školky (nyní muzikolog) se chopil basy. Pak se to chvíli formovalo a vznikla kapela Tajemník KOR. Pilně jsme zkonstruovali set na koncert a šli na pódium. V té době u nás ještě silně fungoval místní underground, který nejlépe vystihuje historie festu Mišmašpárty (http://www.mismas.org/historie/1998/program-mismas-party-no-5).
Z první křeče jsme se uvolnili a zjistili, že jde na pódiu jen tak blbnout a lidi to baví, možná ještě víc než drill. Nastala doba jamu. Veškeré naše vykonstruované věci přešli k volné myšlence a s tím i k postupnému úpadku. V tu dobu jsme ale již hráli s talentovaným kamarádem přes klapkové hračky. Zkoušeli jsme v kulturáku, který vlastnil odložený a zapomenutý rekvizitář dechovkového ansáblu, což rozvinulo náš psychedelický pohled na věc.



Artistatic z plen cívek do matrixu
V novém tisíciletí přišli do mých obzorů nové techonologie (kapela byla v troskách), to však přichází na scénu onen kamarád klávesista akordeónista a ukazuje mi na svém prvním Pentiu Fast Tracker, CakeWalk a Rebirth (2001-2003). Následuje první pohrávání si. Artistatic doma pc neměl tak jsme zatím "jen" tu a tam přijamoval. Pak jsem si to PC pořídil a do něj rovnou ACID a SF. Ti dva mě provázeli dlouho, ale nahrávky jsou bohužel pohřbeny na zničeném HDD, zachoval se pouze "blues". Bylo to syrové ohmátání si všech těch hejblat a kouzel (2004-2005). Pak přišel Reason a následně i Cubase. To byl zrod mého soukromého tvořínku. Mezitím se stupňovaly i jamovací příležitosti (kde to šlo tak se dělal kravál). Skutečně jamování mě láká kdykoli je příležitost, nezáležíc na tom, že fujaru mám doma ve vitríně!
Mezi první kusy mé tvorby ze slovácka jsou Žezuňg, Hulákol, Souser a třeba Co je pod plesnivým listím a Latinsky.

Mezi důležité kolaborace patří taky věci zbastlené v Baráčku (http://www.baracek.tym.cz/sesta.html) ve spolupráci s dalšími muzikanty-nemuzikanty, jsou to spontání a jedinečné kusy, které vznikly během večera bez větších příprav ( Hřib, Jiřina), v tomto byl hlavní zvukový mistr právě onen kamarád klávesák, ale spolupráce to byla vyrovnaná.



Pak se Artistatic přestěhoval do Brna (2008), kde začali vznikat hlavní věci: A co příjde zítra, Takové ty řečičky
Tehdy jsem se dovybavil mikrofonem a mixákem (jinak jsem měl kytaru a basu). Záhy na to jsem se neplánovaně doposud usadil v Praze (od 2009). Tu jsem si pořídil i preamp, což je znatelné od songu Smash my roots, poslední kus Ze sna je asi rok starý, tu píseň jsem skutečně slyšel ve snu. V tom snu ji zpíval kamarád kytarista.

Zvuky a hudba pro mě znamenají hodně. Zvukové projevy jsou jedním z nejodvěkovatějších vyjadřovacích způsobů. Jsou úzce svázány s pudy jako láska ale i strach. Konstrukce, které ze zvukotvorby vykřesala západní karteziánská (ale i třeba východní indická) kulura, jsou pro mě stejně umělé a krásné jako třeba matematika. Z umění je podle mého hudba nejemotivnější, neboť dokáže srotit davy, vyvolat psychózu ale hlavně pohladit nebo vzrušit napříč všemi kulturami (nejen člověčími).

Jak jsi se doslechl kvalita a úroveň mých písní je značně kolísavá a jsou to mnohdy kusy osobnějšího charakteru.
Těším se na příští příležitosti a splétání invencí v konkrétní tvary. Ty jsou nyní čím dál méně chemické a umělé - "vracím se do lesa", místo elektriky španěla, minimum efektů, ty spíš jen pro atmosféru...Každopádně aktuální umění jam je nadevše a neopakovatelný.



úterý 1. ledna 2013

Rádio Pískovec


Následující úryvek je zvukovou relikvií, jejíhož nahrávání jsem se také zůčastnil, přibližně před třiceti lety, tedy zhruba ve věku devíti či desíti let.
Spolužák Jiří Šašek vlastnil kazetový magnetofon se zabudovaným mikrofonem a tak jsme se jednoho dne s pár kamarády sešli a pokusili se bez přípravy nahrát rozhlasový horror, který byl ovšem možná spíš detektivkou, v rámci daných možností. Na samotné nahrávání se příliš nepamatuji, tuším že Jirka obsluhoval hifi věž rodičů, na které chvíli pouštěl úryvky z vybraných kazet a gramodesek a my ostatní jsme dělali húúú, mačkali sáček s pudingem v prášku a ztvárňovali v tu chvíli vymyšlené postavy (za všechny detektiv Josef Drumbancong).
Kolektiv, dokonce jmenovitě zmíněný během nahrávky (ovšem s přeházenými křestními jmény a příjmeními), byl základem pro pozdější hudební skupinu Žužu na žužu.

Škoda, že se patrně nikdy nedozvíme jak příběh napínavý jak naše tehdejší kšandy dopadl. Ale Jirkovi všechna čest, že tu kazetu nevyhodil ani neztratil!