úterý 30. července 2013

Pařanské songy



Nedávno se ke mě dostala kolekce neobvyklých skladeb pod souhrnným názvem Pařanské songy, spolu s informací, že jejich autor, vystupující pod přezdívkou Mr.Holub před jejich poslechem varuje, tak jako se varuje před kouřením. Varování tedy posílám dál. Podle vlastní zkušenosti ale musím dodat, že na první poslech škodí zcela jistě méně než kouření. Ovšem kontakt s neznámou subkulturou může být pro nepřipraveného posluchače určitým šokem. Takže se připojuji ne snad přímo k varování, ale určitě k obezřetnosti, jaká je nutná při setkání s neznámou kulturou.

Skladby stahujte ZDE
 (celý soubor má jen 15 MB)


Pár slov ke vzniku skladeb od samotného autora:
Začal jsem v roce 1996 coby šestnactiletý student. Téměř všechny skladby vznikly v letech 1996 az 1999. Jednotlivé výtvory jsem zveřejňoval jako "Pařanské songy". Obvykle mají za téma prostředí počítačů, respektive počítačových her. Skladby obsahují můj zpěv. Nahráváni vlastního zpěvu bylo v 90. letech velmi obtížné, protože se muselo provádět po kouskách a pak vkládat, podle čehož to celé zní. Zpěv není v těchto skladbách typický, obvykle se jedná o instrumentálnií skladby v prakticky všech myslitelných žánrech. Pro první skladby jsem navíc použil na samplování zpěvu sluchátko místo mikrofonu, který jsem ještě neměl. Samply jsem navíc nahrával, aniž bych skladbu zároveň slyšel v extra programu a poté jsem tyto samply "napasoval" na melodii, kterou jsem vytvořil v trackeru.
V 90. letech jsem uploadoval své skladby na tzv. BBS servery (servery, ke kterým se mohli uživatelé připojit přes telefonní linky a posílat si e-maily, chatovat a stahovat/uploadovat soubory). S tehdejším připojením byl například1MB  na stažení opravdu hodně a protože samply zpěvu velikost dost zvětšovaly, nahrával jsem je frekvencí 12kHz 8bit mono, aby to tolik nezabíralo.
Skladby jsou fe formatu hudebnich modulů, jejichž struktura je je popsána například zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Module_file

Wikipedii na toto téma kupodivu schází česká stránka, o modulech, nebo trackované hudbě se lze dočíst zde:
http://musicserver.cz/clanek/1650/Tvorime-hudbu-na-pocitaci-3/
Vážnějším zájemcům pak doporučuji ke čtení kvalitní práci Tomáše Vtípila zde:
http://is.muni.cz/th/64374/ff_b/

Skladby jsou ve formáty .s3m nebo .it a jejich autor trvá na tom, aby v tomto formátu také zůstaly. Což znamená, že skladby je nutno nejprve stáhnout a naistalovat k nim odpovídající přehrávač. Takový vhodný přehrávač lze podle Mr.Holuba stáhnout zde: http://support.xmplay.com/

Pokud skladbu otevřete v odpovídajícím přehrávači, můžete si zobrazit seznam samplů nebo message page, kde jsou obvykle napsána nejaká sdělení. Pokud se vám nechce instalovat další software do počítače, soubory lze přehrát i ve VLC, ovšem bez zmíněných dalších možností.


Pro zájemce o hlubší pátrání v této oblasti, Mr.Holub doporučuje prozkoumat celý ftp.modland.com a www.modarchive.com, kde jsou skladby v těchto a příbuzných formátech (tisíce skladeb od mnoha autorů).

pátek 12. července 2013

Samčo, brat dážďoviek




Ja sa robím, že som kapela.
                                    Samčo, brat dážďoviek

Samuel Szabó aka Samčo, brat dážďoviek (nebo také Samuelko lenivý, Samčo z odtemnenej izby, Samčo rozpľasnuty atd..) svou hudbou pokouší hranice potrhlosti jistě naprosto vědomě. Kromě svých četných aliasů vystupuje i v dalších skupinách a projektech (Vyschlí sysli, tISKA, Death-Jazz Trio, Vzorodev, Qbasic Orchestra, Pentagramček), z nichž některé jsou kromě Samča tvořené i dalšími neimaginárními osobnostmi.

Pokud máte dost času, můžete zahájit putování po Samuelových projektech třeba ZDE




Samčova biografie je stručná: “Narodil som sa v roku 1988. V roku 1998 som oslávil desať rokov. V roku 2006 som dosiahol plnoletosť. odvtedy mám každý rok o rok viac. Rád sa hrám s vecami ktoré vydávajú zvuk. Mi zobrali hračky keď som vyrástol, tak si musím vystačiť s týmto.”
 O to rozsochatější je pak jeho diskografie.

Musím se přiznat, že jsem všechny ty albumy raději ani nezačal počítat. Můžete se do toho pustit sami také na Samčově Bandcampu.

Nebo přeskakovat z písně na píseň na Soundcloudu...




Internetových stop zanechal Samčo dostatek. Jeho hudební styl je těžko popisovat, je to hudební a sonická všežravost, mající pravděpodobně za cíl přijít s co největším úletem. Urputný humor může být také největší překážkou při poslechu Samčových děl. Ne každý ocení gymnaziální dadaismus, nebo humorné kousky jako třeba technofolklórní vokoderovou zpívánku Profil na fejsbuku. Ale při procházce spletitým Samčovým hudebním světem narazíte jak na rozjančené křížení Ivana Mládka s Jandekem a infantilní popěvky, tak na remix katolické mše a elektronické experimenty, nebo freak-folk a plunderfonické orgie či jakousi pseudooperu Hommage á Justin Bieber. V písni Babi, šak už prestaň! (k slyšení v přehrávači na Bandzone) třeba můžeme zaslechnout ozvuky barretovských Pink Floyd prošpikovávané smrští hlasových samplů, skládajících nad kostrou písni nové dialogy z útržků televizních debat. Kytara je jedním ze Samčových hlavních nástrojů, tím nejhlavnějším by pak asi byl jeho hlas, či samply hlasů jiných lidí. S občasnou falší či chybou si Samčo hlavu neláme, což může být pro někoho další překážkou při poslechu, ale mě se zdá, že nechtěné chyby jsou tady spíše kořením. U takto rozsáhlé produkce se také na drobné chyby nehledí...

“Hm, nadprodukcia ruľäzz..ta neznam čo ine by som robil.”
                                                                                             Samčo, brat dážďoviek


                            

                            

                            

úterý 9. července 2013

Martin Sprock



Martin Sprock je záhadná postava, před světem skrytá do samoty vesnické usedlosti poblíž Banské Štiavnice. Sumu jeho tvorby si netroufám odhadnout, dostaly se ke mně pouze její útržky, které ovšem nejsou nijak malé, co se týče časového rozsahu. Co do obsahu, jsou to bezpochyby jedny z nejoriginálnějších domácích nahrávek, jaké jsem slyšel. Suverenita projevu se střídá s tajnosnubným humorem, se kterým také Sprock svůj projev narušuje všelijakým pokašláváním, frkáním, říháním, opakováním fráze, dokud není řečena správně, vypínáním a zapínáním magnetofonu uprostřed věty nebo motivu. Většina Sprockových věcí, která stihla doputovat až ke mně, je originální mluvené slovo, občas prokládané hudbou, většinou improvizací na fujaru. Někdy více autorské čtení, někdy více cosi jako domácí radioart, ojediněle slovo ustoupí hudbě zcela, jako ve Sprockově “recitálu” na preparovaný klavír, skladba Jaa maam na Slovensku stryyce, by se dokonce dala popsat jako miniopera. Protože se většinou jedná o mluvené slovo, zřídka kdy mají nahrávky kratší stopáž. Většinou se délkou pohybují mezi 30 a 45 minutami. Některé jsou nahrané na magnetofon, větší část je ale zachycena na mobilní telefon. U telefonních nahrávek se projeví charakteristická komprese a tudíž zkreslení, které většinou příliš neláká k poslechu, ale i v této kvalitě se naplno prosadí Sprockův zvučný hlas a cinkavý zvuk telefonních nahrávek působí někdy až zvláštním způsobem ozdobně. Zaumný svět Sprockových textů a originálního projevu se vyplatí prozkoumat v celé dostupné šíři. Texty jsou kromě obsahu zajímavé i formou, kdy z normálního psaného textu přecházejí do fonetického přepisu jazyka, někde text mění barvu, nebo může přejít do řecké abecedy, či rovnou série nesrozumitelných znaků.




V této nahrávce preluduje Martin Sprock na preparovaný klavír. Delší minimalistické kontemplativní plochy přerušuje občasné mluvené slovo, celá nahrávka s pikantním zvukem magnetofonové pásky stojí rozhodně za poslech.
Sprock sám popisuje celou nahrávku níže. K takovémuto vyčerpávajícímu popisu je stěží co dodat. Text dokonce odhalí i něco z pozadí Sprockovy tvorby, mnohé inspirace a ještě ledacos dalšího.

TÁTO PRÁCA: Je toto vytvorené zvesela, snáď, snáď aj ani nie. Každopádne sú to kanály vedomia pretekané skrze moju dôstojnú ľudskú formu. Som indignus minister Dei a takto sú aj ukotvované vízie, tečúce zvukoobrazmi preparovaným klavírom, ktorého časť strún je prelepená zelenou takou lepiacou páskou, kúpenou v kancelárskych potrebách, kde býva napospas oddaniu exponovaný rozličný súhrn vecičiek, rozličný tovar, čo má byť nejedlý. Lebo sa to tak MÁ.
     Dá sa tam jesť niekedy niečo, na príklad disperzné lepidlo WURSTOL je možné ochutnať niektorými osobami.V kancelárskych potrebách je možné natrafiť na prázdne papierové napodobeniny čriev, ktoré SA používajú, to býva, na tlakovanie do nich prostredníctvom mäsomlynčekov, mäsa mletého v rôznych stupńoch hrúbky odsekov, podľa ľubovôle domáceho údenára, čo je človek, ktorý, akonáhle obdrží knihu DOMÁCI ÚDENÁR a vhliadne do nej. Guĺatohlaví sú, zdá sa voči tomu imúnni. Majú ale, zaiste iné slabé stránky, zbytočne uvádzať, skrze pravidlo o neprepájaní dosahov polí pôsobnosti medzi elipsoidnohlavými a guĺatohlavými osobami.

     Dobrá káva je dobrá. Toto je to, čo dávam k záznamu. Prietoky zvukov skrze pianíno indikujú občas aj verbálne myšlienky osôb z okolia a taktiež, niektoré rozklady akordov sú zachytenosťou komunikaćných zariadení nebeského vtáctva. Inšpirácia bola: KANÁL (ELEKTRÁRENSKÝ NÁHON S HRNSKOU VODOU VO ZVOLENE), Olivier Messiaen, prof.Helena Turčanová (GYMNÁZIUM Ľ.ŠTÚRA, ZVOLEN), magnetofónová kazeta RAVI SHANKAR IN KREMLIN,MOSCOW, kúpená v predajni suvenírov odpočívavej stanice pre putujúce autobusy v HUSQARNE (Sweden), texty človeka menom PAUL BRUNTON o kontemplatívnych vhľadoch skrze hudobnú produkciu uvedomiv si zbytočnosť virtuozity v súčasnosti. Je tu aj zdravý podiel školy človeka s menom DON VAN VLIET. Sú tam ale aj vplyva čumenia do drevených figúriek, roztáčaných potočnou vodou pri obci Liptovský Ján (ježibaba s fúrikom, točiaca sa samú seba dookola v kruhu, medvedica s medvieďatami v tanci – poháňané vodnými vrtuľami). To miesto, kde je vykrkvaná páska, je tiež milé a k veci, element náhody. Počas štúdia v AKADÉMII UMENÍ (komorná maľba, atelier Prof.Ján Berger) práve takéto náhodné vyskytnuvšie sa fľaky boli pánom profesorom mimoriadne cenené.
     Celkovo ale za môj odvážny návrat do hudby (v detstve som bol tyraný hysterickou učiteľkou klavíra), vďačím existencii kapely ELEKTRICKÁ SVINĚ ° a nezištnou navigáciou mojej vyvíjajúcej sa seba samú vplyvom okolností nepretrźite tečúcich dejín teenagerskej psýchy vtedy tridsiatnikom, človekom, nesúcim meno Dr.Radek JELIGA (° názov slangový elektrovýprsku a šoku z obnaženého vodiča pod prúdom), ktorý bol vtedy inštruktorom, vokalistom, bassgitaristom, textárom a tanečníkom toho hudobného telesa. Pracoval vtedy vo funkciji hlavného programátora vo výpočtovom stredisku UP OLOMOUC.
   Veľký podiel na malebnosti tamtých spletí zvukov má zaiste aj môj celoživotný obdiv k harfistke z filmu FREDERICO FELLINI: „SKÚŠKA ORCHESTRA“.
Howgh!






Složka s výběrem z hroznů tvorby Martina Sprocka obsahuje několik delších audiosouborů a také několik kratších textů, pro seznámení s tímto originálním tvůrcem. Telefonní kvalitou některých souborů se nedejte odradit a texty si přečtěte, uvidíte, že jsou osvěžující.

Nevšední zážitek zaručen!
LINK



Andrej Danóczi II


Trenčínský hudební workoholik Andrej Danóczi chrlí další a další zvukové opusy, které rozhodně stojí za poslechnutí. Do svých monstrózních "recyklácií" psychedelické mash-upy dokáže nacpat vše, co ho napadne. Beatles, Olympic, Doors, Rottrová i Gott - vše projde sítem jeho hudebního masomlýnku.
Solidní dlouhohrající bloky Danócziho recyklované popmusic si poslechněte zde: