úterý 9. července 2013

Martin Sprock



Martin Sprock je záhadná postava, před světem skrytá do samoty vesnické usedlosti poblíž Banské Štiavnice. Sumu jeho tvorby si netroufám odhadnout, dostaly se ke mně pouze její útržky, které ovšem nejsou nijak malé, co se týče časového rozsahu. Co do obsahu, jsou to bezpochyby jedny z nejoriginálnějších domácích nahrávek, jaké jsem slyšel. Suverenita projevu se střídá s tajnosnubným humorem, se kterým také Sprock svůj projev narušuje všelijakým pokašláváním, frkáním, říháním, opakováním fráze, dokud není řečena správně, vypínáním a zapínáním magnetofonu uprostřed věty nebo motivu. Většina Sprockových věcí, která stihla doputovat až ke mně, je originální mluvené slovo, občas prokládané hudbou, většinou improvizací na fujaru. Někdy více autorské čtení, někdy více cosi jako domácí radioart, ojediněle slovo ustoupí hudbě zcela, jako ve Sprockově “recitálu” na preparovaný klavír, skladba Jaa maam na Slovensku stryyce, by se dokonce dala popsat jako miniopera. Protože se většinou jedná o mluvené slovo, zřídka kdy mají nahrávky kratší stopáž. Většinou se délkou pohybují mezi 30 a 45 minutami. Některé jsou nahrané na magnetofon, větší část je ale zachycena na mobilní telefon. U telefonních nahrávek se projeví charakteristická komprese a tudíž zkreslení, které většinou příliš neláká k poslechu, ale i v této kvalitě se naplno prosadí Sprockův zvučný hlas a cinkavý zvuk telefonních nahrávek působí někdy až zvláštním způsobem ozdobně. Zaumný svět Sprockových textů a originálního projevu se vyplatí prozkoumat v celé dostupné šíři. Texty jsou kromě obsahu zajímavé i formou, kdy z normálního psaného textu přecházejí do fonetického přepisu jazyka, někde text mění barvu, nebo může přejít do řecké abecedy, či rovnou série nesrozumitelných znaků.




V této nahrávce preluduje Martin Sprock na preparovaný klavír. Delší minimalistické kontemplativní plochy přerušuje občasné mluvené slovo, celá nahrávka s pikantním zvukem magnetofonové pásky stojí rozhodně za poslech.
Sprock sám popisuje celou nahrávku níže. K takovémuto vyčerpávajícímu popisu je stěží co dodat. Text dokonce odhalí i něco z pozadí Sprockovy tvorby, mnohé inspirace a ještě ledacos dalšího.

TÁTO PRÁCA: Je toto vytvorené zvesela, snáď, snáď aj ani nie. Každopádne sú to kanály vedomia pretekané skrze moju dôstojnú ľudskú formu. Som indignus minister Dei a takto sú aj ukotvované vízie, tečúce zvukoobrazmi preparovaným klavírom, ktorého časť strún je prelepená zelenou takou lepiacou páskou, kúpenou v kancelárskych potrebách, kde býva napospas oddaniu exponovaný rozličný súhrn vecičiek, rozličný tovar, čo má byť nejedlý. Lebo sa to tak MÁ.
     Dá sa tam jesť niekedy niečo, na príklad disperzné lepidlo WURSTOL je možné ochutnať niektorými osobami.V kancelárskych potrebách je možné natrafiť na prázdne papierové napodobeniny čriev, ktoré SA používajú, to býva, na tlakovanie do nich prostredníctvom mäsomlynčekov, mäsa mletého v rôznych stupńoch hrúbky odsekov, podľa ľubovôle domáceho údenára, čo je človek, ktorý, akonáhle obdrží knihu DOMÁCI ÚDENÁR a vhliadne do nej. Guĺatohlaví sú, zdá sa voči tomu imúnni. Majú ale, zaiste iné slabé stránky, zbytočne uvádzať, skrze pravidlo o neprepájaní dosahov polí pôsobnosti medzi elipsoidnohlavými a guĺatohlavými osobami.

     Dobrá káva je dobrá. Toto je to, čo dávam k záznamu. Prietoky zvukov skrze pianíno indikujú občas aj verbálne myšlienky osôb z okolia a taktiež, niektoré rozklady akordov sú zachytenosťou komunikaćných zariadení nebeského vtáctva. Inšpirácia bola: KANÁL (ELEKTRÁRENSKÝ NÁHON S HRNSKOU VODOU VO ZVOLENE), Olivier Messiaen, prof.Helena Turčanová (GYMNÁZIUM Ľ.ŠTÚRA, ZVOLEN), magnetofónová kazeta RAVI SHANKAR IN KREMLIN,MOSCOW, kúpená v predajni suvenírov odpočívavej stanice pre putujúce autobusy v HUSQARNE (Sweden), texty človeka menom PAUL BRUNTON o kontemplatívnych vhľadoch skrze hudobnú produkciu uvedomiv si zbytočnosť virtuozity v súčasnosti. Je tu aj zdravý podiel školy človeka s menom DON VAN VLIET. Sú tam ale aj vplyva čumenia do drevených figúriek, roztáčaných potočnou vodou pri obci Liptovský Ján (ježibaba s fúrikom, točiaca sa samú seba dookola v kruhu, medvedica s medvieďatami v tanci – poháňané vodnými vrtuľami). To miesto, kde je vykrkvaná páska, je tiež milé a k veci, element náhody. Počas štúdia v AKADÉMII UMENÍ (komorná maľba, atelier Prof.Ján Berger) práve takéto náhodné vyskytnuvšie sa fľaky boli pánom profesorom mimoriadne cenené.
     Celkovo ale za môj odvážny návrat do hudby (v detstve som bol tyraný hysterickou učiteľkou klavíra), vďačím existencii kapely ELEKTRICKÁ SVINĚ ° a nezištnou navigáciou mojej vyvíjajúcej sa seba samú vplyvom okolností nepretrźite tečúcich dejín teenagerskej psýchy vtedy tridsiatnikom, človekom, nesúcim meno Dr.Radek JELIGA (° názov slangový elektrovýprsku a šoku z obnaženého vodiča pod prúdom), ktorý bol vtedy inštruktorom, vokalistom, bassgitaristom, textárom a tanečníkom toho hudobného telesa. Pracoval vtedy vo funkciji hlavného programátora vo výpočtovom stredisku UP OLOMOUC.
   Veľký podiel na malebnosti tamtých spletí zvukov má zaiste aj môj celoživotný obdiv k harfistke z filmu FREDERICO FELLINI: „SKÚŠKA ORCHESTRA“.
Howgh!






Složka s výběrem z hroznů tvorby Martina Sprocka obsahuje několik delších audiosouborů a také několik kratších textů, pro seznámení s tímto originálním tvůrcem. Telefonní kvalitou některých souborů se nedejte odradit a texty si přečtěte, uvidíte, že jsou osvěžující.

Nevšední zážitek zaručen!
LINK



Žádné komentáře:

Okomentovat