Autopsychohypnóza

Toto je skutečná rarita, juvenilní, ba dokonce přímo a zcela nepokrytě dětská realizace relaxační nahrávky, která je vlastně spíše vysíláním nějakého fiktivního new age rádia, ve kterém se ovšem vše nedaří tak, jak by mělo. Snížená zvuková kvalita je nicméně samozřejmostí. Relaxace a pocit uvolnění naopak není po poslechu nahrávky zcela zaručena. Přesto poslech můžeme vřele doporučit. Něco takového se nepotkává každý den. 

“V naší domácnosti bylo vždycky hodně kazet s ezo odérem. Máme doma třeba Svatyni duše, Zrcadlení od Petra Piňose, Elfine paradise od Rolanda Santése, Meditaci o naději podle knihy Challita Džibráta atd. Myslím, že všechno s tím spojený šlo z iniciativy naší mámy a jejích duchovních potřeb. Jednou jsme se ptaly strejdy, jak se to u nás v rodině má s tou spiritualitou. Popsal to tak, že máme silnou tradici už od pradědy, který byl teolog, od dědy, který studoval na faráře, naší mámou, která je prý čarodějnice, on že to vidí v čakrách, teta ta to teda nemá a strejda taky nic. Pamatuju si, jak jsme jako malý poslouchaly z kazeťáku přes den a tak různě Dalajlámův zpěv. To je na AUTOPSYCHOHYPNÓZE vidět, to naše brumlání je vlastně napodobavání Dalajlámy. 

Díky tomu že náš táta v devadesátkách podnikal ve výkupu kovošrotu, jsme se měli dobře. Takže jsme měli doma hodně techniky… jako jediní na vesnici počítač, první obří mobily, různý kazeťáky, hi-fi věž a hlavně později keyboard YAMAHA PSR-350, díky kterýmu celá ta kazeta vznikla. Radka tyhle klávesy měla, protože chodila na ZUŠku. Vyvstal tu tedy objev midi a narávání z disket. Ta kazeta je vlastně nahrávka z toho keyboardu na kazeťák na jeden zátah. Používaly jsme demo z keyboardu, melodie (co jsme složily těsně před nahráváním), naše mumlání dalajlámy, improvizovaný napodobování meditačních písní, instrukce k meditaci, co jsme měly odposlouchaný…Kazeta vznikla pro mámu, aby při ní mohla meditovat. 

Tuhle metodu jsme asi opakovaly často. Ale mám pocit, že jsme se časem posunuly a tvořily jsme si pro sebe různý kompilace, který jsme pak používaly na besídkách pro sousedy z paneláku. Nacvičily se výstupy, který byly řízený playlistem z kazety v kazeťáku. Vytiskly se plakátky a vstupenky na barevné inkoustové tiskárně, pozvaly jsme paní z vedlejšího vchodu. Nebo se besídky konaly na zahrádce a tam už byly i kulisy a kostýmy. Třeba jedna besídka, ze která máme fotku se jmenovala “Hudební okénko”. Jednou jsme dělaly i módní přehlídku hader, co jsme přešily z oblečení z půdy. A pak různý reklamy samozřejmě. Jo a svatby. Nějaký besídky jsme měly natočený na VHSkách, ale ty už nejsou. “

Radka a Marie Vařekovy

AUTOPSYCHOHYPNÓZA